Naše společnost používá soubory cookie ke správnému fungování vašeho oblíbeného webu, k přizpůsobení obsahu stránek vašim potřebám, ke statistickým a marketingovým účelům. Kliknutím na tlačítko přijímám nám udělíte souhlas s jejich sběrem a zpracováním a my vám poskytneme ten nejlepší zážitek.
Zde máte možnost přizpůsobit soubory cookie v souladu s vlastními preferencemi a později podrobněji nastavit nebo kdykoli vypnout v patičce webu.
Technické cookies jsou nezbytné pro správné fungování webu a všech funkcí, které nabízí.
Personalizaci provádíme na základě vámi prohlíženého zboží. Dále pak upravujeme zobrazovaný obsah podle toho, co vás zajímá.
Tyto cookies nám umožňují měření výkonu našeho webu a za pomoci získaných dat pak můžeme zlepšovat zážitek z nakupování našim zákazníkům.
Tyto cookies jsou využívány reklamními a sociálními sítěmi pro úpravu zobrazovaných reklam tak, aby pro vás byly zajímavé.
Od útlého věku jsme jezdili s rodiči a bráchou na hory, všichni jsme lyžovali, jen starší brácha jezdil na snowboardu. A já jsem samozřejmě taky chtěl být hustej snowboarďák. Kdykoliv jsem však chtěl zkusit snowboard dostalo se mi jen: „Nejdřív se musíš naučit jezdit pořádně na lyžích, pak až bude snowboard." Nakonec rodiče podlehli a snowboard jsem už nesundal z nohou. Lyžovat mě stále baví a děkuji rodičům za to, že to umím, ale prkno je prkno. Na snowboardu mě učil hlavně brácha a pak táta, který stál vedle na lyžích a okoukával od instruktorů co dělají. No, byla to docela komedie.
Začátkem střední školy na mě vyskočila reklama na práci instruktora v lyžařské škole a tím byl plán na zimní prázdniny a víkendy jasný. Z mého instruktorského lyžařské kurzu jsem v polovině málem odjel v domnění, že lyžařský instruktor nikdy nebudu a měl jsem si radši počkat a jít na snowboard, který jsem mohl učit až od 18 let. Díky bohu jsem zůstal, kurz úspěšně dokončil a začal učit a užívat si ,,instr life". Ze začátku byly můj hlavní cíl hory s partou kamarádů, které spojuje láska k zimním sportům, až vedlejší bylo pak trochu učit, aby se mi pokryly náklady. Jakmile mi padlo 18 let přihlásil jsem se na snowboardový kurz a začal dělat instruktora snowboardingu, postupem času jsem se zlepšoval, upouštěl od učení na lyžích a procházel snowboardovým vzděláním dál. Následně jsem u nás ve škole začal trénovat instruktory na večerních trénincích. V tu chvíli jsem si řekl, že by bylo fajn dokončit si celé vzdělání a vydal jsem se na kurz A. Na všechny předešlé kurzy jsem jezdil s cílem udělat to, ale tento byl jiný. Tentokrát jsem jel hlavně nabýt nových informací, dozvědět se více o lektorování a zajezdit si se super partou na parádním kopci.
Práce instruktora a lektora mě každý rok naplňuje čím dál tím víc a věřím, že ještě spoustu zimních sezón strávím právě takto.
Na prvním místě bude určitě prašan, jízda mimo sjezdovku mi dodává volnost a adrenalin, kdy si užívám každý oblouk. Ovšem rád zajezdím kdekoliv, snowpark nebo sjezdovka.
V poslední době už se spíše kontroluji a opravuji, abych jezdil s volnou hlavou musím sundat firemní oblečení anebo jít do volného terénu.
Na kurz jsem se nijak zvláštně nepřipravoval, snažil jsem se trénovat techniku už před kurzem, ale ten největší trénink samozřejmě přišel až na kurzu. Z vysoké školy jsem se naučil, že pod tlakem vznikají diamanty, takto jsem se stavěl ke stresu před zkouškami.
Chodím po horách, rybařím a lezu rekreačně po skalách.