Naše společnost používá soubory cookie ke správnému fungování vašeho oblíbeného webu, k přizpůsobení obsahu stránek vašim potřebám, ke statistickým a marketingovým účelům. Kliknutím na tlačítko přijímám nám udělíte souhlas s jejich sběrem a zpracováním a my vám poskytneme ten nejlepší zážitek.
Zde máte možnost přizpůsobit soubory cookie v souladu s vlastními preferencemi a později podrobněji nastavit nebo kdykoli vypnout v patičce webu.
Technické cookies jsou nezbytné pro správné fungování webu a všech funkcí, které nabízí.
Personalizaci provádíme na základě vámi prohlíženého zboží. Dále pak upravujeme zobrazovaný obsah podle toho, co vás zajímá.
Tyto cookies nám umožňují měření výkonu našeho webu a za pomoci získaných dat pak můžeme zlepšovat zážitek z nakupování našim zákazníkům.
Tyto cookies jsou využívány reklamními a sociálními sítěmi pro úpravu zobrazovaných reklam tak, aby pro vás byly zajímavé.
Sportovně založený jsem byl od malička. Dlouhou dobu jsem se věnoval lednímu hokeji a snowboarding jsem objevil až když jsem s ním skončil. Dostal jsem se k němu náhodou, když jsem byl s přáteli právě na Klínovci, kde učím dodnes. Začátky byly hodně v punku, žádný instruktor, půjčené vybavení a jen rady kámošů, kteří toho taky moc nevěděli. I přesto, že moje první jízda byla spíš po zadku než na prkně, mě snowboarding pohltil.
Začal jsem přemýšlet, jak levně strávit celou zimu na horách a narazil jsem na inzerát lyžařské školy. Nakonec to moc levné nebylo, ale od té doby trávím každou zimu na horách jako instruktor. Díky tomu, že na sněhu trávím hodně času, měl jsem prostor na zlepšování svých jezdeckých dovedností. Po odučených dvou sezonách jsem začal každý rok jezdit na vyšší kurzy od Apulu, které velkou měrou přispěly k mému jezdeckému progresu. Na kurzu A jsem se ocitl tak trochu náhodou. Když jsem na stránkách objevil vypsaný kurz a řekl si „why not“. Jel jsem tam hlavně kvůli tomu, abych si zase zajezdil s partou zkušených jezdců a o něco se zlepšil. Kurz byl velká jízda, to nejlepší z lektorského sboru, parta kurzistů plná skvělých a zkušených jezdců a super podmínky na Kitzsteinhornu. Kurz pro mě nakonec skončil úspěchem a bylo mi nabídnuto se připojit k lektorskému sboru. To jsem samozřejmě s radostí přijal a můžu tedy tento příběh zakončit větou.. Vidíme se na kurzech!
Nemám nejoblíbenější terén. Vždy záleží na náladě, ale nejsvobodněji se cítím v prašanu.
Nejradši mám, když vyjedu na kopec bez mundůru, můžu vypnout a jen shredit s partou kámošů.
Neváhej a zkus to! Při nejhorším zjistíš, že tě to nebaví. O tom ale pochybuji.
Nehrotit! Musí to být zábava, zápal přijde potom.
Pár dětí se mi každý rok vrací. Mně osobně přijde důležité udržovat rovnováhu mezi tím, co je potřeba je naučit, a tím, co se ony samy chtějí učit.
Ve volných chvílích jsem chodil trénovat techniky, které se na kurzu A jezdí. Jestli budu ve stresu většinou určí to, jak se cítím během první jízdy. V den zkoušek se mi od rána jezdilo dobře, takže ze mě většina stresu opadla.
Rozhodně ano! Niki Lauda jednou řekl: „Vyhrát je jedna věc, ale z prohry jsem se vždycky naučil víc do budoucna. Díky prohrám jsem zesílil“.