Jana Hoffmannová

Career Highlights

  • Lektorka APUL
  • Odborná garantka výuky v rámci zimních kurzů KRL FTK UP v Olomouci
  • 1. místo na X OVER RIDE (Freeride Cross Event am Kitzsteinhorn), 2007

Jaká je Tvá nejvyšší licence?

Kde všude jsi během své kariéry působil?

  • Červenohorské sedlo, Ramzová, Praděd, Dolní Morava
  • Zell am See - Kaprun (Rakousko)
  • Saalbach – Hinterglemm - Leogang (Rakousko)
  • Werfenweng (Rakousko)

Počet odučených sezón: 15

Lektorem APUL od: 2015

Životopis

Když o mé cestě k lektorování zpětně přemýšlím, řekla bych, že byla utvářena dominantně lidmi. Celá má kariéra je pro mě o lidech, kteří mě podporují a inspirují, se kterými se setkávám nebo do nich narážím. Ale teď tedy k tomu mému příběhu: asi vás zklamu, ale nenarodila jsem se s lyžemi na nohách. Kromě toho, že moji rodiče se obávali, že vánoční svátky stráví v porodnici, tak mé lásce k zimním radovánkám nic nenasvědčovalo. Nicméně, vyrůstala jsem v podhůří Jeseníků, v Hosticích u Rudy nad Moravou, což znalcům sjezdového lyžování nejspíš evokuje jméno Bank. Ano, Ivan Bank byl hlavním iniciátorem lyžařského klubu Tatran Ski Ruda nad Moravou. Já jsem se stala členkou po boku Tomáše Banka, Adély Vyhňákové, Kamily Hojgrové a dalších…a později Ondřeje Banka a Vlastíka Štefla. Život v klubu byl skvělý. Na tréninku jsme si kopec nejdřív ušlapali, pak teprve jezdili a nakonec dne jsme ho vždy museli ještě upravit, tzv. „stáhnout“. Aspoň, že nahoru jsme mohli jezdit vlekem. Léto bylo ve znamení lyžování na umělé hmotě a později na travních lyžích. Nicméně čas strávený na startovní rampě byl pro mě utrpením. Postupem času mi čím dál tím méně dávalo smysl prostát víkend v mrazu, větru a často v mlze na startu, abych si pak jednou až dvakrát (podle toho jestli jsem se dostala do druhého kola) sjela v bránách dolů. Závodní kariéru jsme ukončila někdy v pubertě. Nicméně k serióznímu lyžování jsem se vrátila s absolvováním kurzu instruktor lyžování C na Červenohorském sedle v Jeseníkách. S tehdejším boyfriendem jsme učení lyžování a snowboardingu vnímali jako báječnou příležitost být spolu na horách. Na tomto kurzu jsem se seznámila s Pájinkou Vostrejžovou, se kterou jsme postupně prošly celým instruktorským vzdělávacím systémem.

Znalost jazyků (v té době především ruštiny) mě pak přivedla do rakouského Zell am See, kde jsem se „zasekla“ na další dekádu mého života. Úchvatné pinzgaurské kopce a prostředí Alp mi otevřely zcela nové dimenze nejen v lyžování a snowboardingu. Chtěla jsem být profi lyžařskou instruktorkou. Setkání s Jürgenem Schaschingem, rakouským „staatlichem“ (Staatlich geprüfter skilehrer – něco jako státnice z lyžování, nejvyšší vzdělání v oblasti lyžařského instruktora) bylo pro mě velmi inspirující a motivující. Setkat se s někým, kdo fantasticky lyžuje a instruktoruje, roky učí přes zimu na ledovci, lektoruje budoucí instruktory lyžování, trénuje lyžaře v Japonsku a pak ještě přes léto učí v Austrálii lidi lyžovat a ještě ho to pořád baví?! To vás poznamená na celý život.

Dalším významným okamžikem v mé instruktorské kariéře je přijetí angažmá na katedře Rekreologie, Fakulty tělesné kultury na Palackého Univerzitě a členství v lektorském sboru APUL. Splnil se mi tak dvojnásobně sen, nejenže učím lidi lyžovat, ale zároveň lektoruji budoucí instruktory a ještě víc, mám příležitost saturovat, kultivovat a rozvíjet jejich apetit po práci s lidmi na prknech na sněhu. Můj příběh tímto nekončí. Do života mi vstoupil skialpinista a horskoslužebník Luděk Šebek, takže již dekádu objevuji kouzlo skialpinismu. Nedávné setkání s Ronem Kippem (kouč amerických koučů, USSA) na Balkan Ski konferenci v Jahorině mě utvrdilo v tom, že lyžování může být kvalitní celoživotní aktivitou.

Otázky na Janinku Hoffmannovou

Máš nějakou vzpomínku na výuku, která ti uvízla v paměti?

Mnoho…ale všechny předčila vzpomínka, když jsem učila jezdit moji dceru Miu. Jsem za to moc ráda a jsem na sebe hrdá, že se mi to povedlo, a že jsme to přežily a hlavně si to užily! Na výuce se na střídačku podílel také tatínek, takže to byla vlastně týmová spolupráce. Možná proto to získává na atraktivitě. Výsledek…momentálně plánuje, jak bude učit svoji kamarádku lyžovat. Ach ty geny :-)

V jakém terénu tě baví jezdit nejvíc? A jezdíš také na snowboardu nebo na telemarkách?

To záleží. Mám ráda parádně upravenou sjezdovku tzv. manšestr, kde ještě nejsou davy lidí. Baví mě jízda v prašanu a tvorba linií v terénu mimo sjezdovku. Užívám si mírně zvlněné, střední až super strmé svahy a podle možností krátké a dlouhé oblouky. Zkoušela jsem snowkiting. V posledních letech vyhledávám především volný terén. Jezdím na snowboardu a věnuji se s láskou skialpinismu.

Umíš lyžovat s čistou hlavou nebo se neustále kontroluješ a opravuješ?

To se odvíjí od situace a kontextu. Miluji lyžovat s "čistou hlavou" a umím se během jízdy kontrolovat a opravovat. V březnu 2018 jsem byla na lyžařské konferenci v Bosně a Hercegovině, která probíhala ve středisku Jahorina známém ze ZOH Sarajevo 1984. Olga Charvátová tam tehdy získala bronzovou medaili. Měla jsem tam příležitost lyžovat s Petem Allisonem (BASI a PSIA-AASI)  a Ronem Kippem (Ski Team Coaches Education and Development Manager, USSA, PSIA). Naše společné ježdění bylo tak bezprostřední, že bych je zařadila k těm nejvíc happy jízdám ever.

Co bys doporučoval(a) někomu, kdo teprve uvažuje o práci instruktora na horách?

„Existují pouze dva dny v roce, kdy nemůžeme udělat vůbec nic. Jedním je včerejšek a druhým zítřek. Proto je dnešek tím správným dnem, kdy má člověk milovat, konat a žít.“ (Dalajláma). Staň se jedním z nás!

Jak jsi se připravoval(a) na kurz A? A jak jsi zvládl(a) stres před zkouškami na kurzu?

Lyžovala jsem, učila lyžovat a trénovala jsem. Večer před zkouškami hrál Ondra Novák báječně na kytaru a nastolil pohodovou atmosféru. Těsně před zkouškou mi pomohlo sdílet trému (asi bych to nenazvala stresem) s ostatními účastníky…taky čerstvý vzduch, hodně sněhu a panorama měly až terapeutický účinek.