Moje cesta k lyžování byla přes taťku a staršího bratra, no vlastně celá rodina se účastnila. Zatímco my sjížděli prudké svahy na sjezdovkách, mamka si to někde pelášila na běžkách. K učení jsem se pak dostal tak trochu jako slepej k houslím. Na střední jsem se potkal s jednou holkou, její brácha byl šéfinstruktorem v lyžařské škole a tak se ze mě místo strojního inženýra stal učitel lyžování... a neměnil bych!
Je to asi podle momentálního rozpoložení. Někdy je to tvrdá sjezdovka, jindy prašan. Sjezdovky pravidelně střídám s telemarkama a snowboard? No, sjedu kopec, vyjedu na vleku, ale žádná sláva to není...
Jak kdy, ve volném terénu se mi asi daří o poznání lépe hodit všechno za hlavu a jet jen tak..
Ať do toho jde, bez vyzkoušení stejně nezjistí, jestli je to pro něj ten pravý šálek kávy.
Strávil jsem zimu potulováním po Kanadě a Aljašce a nic neřešil. Následující sezonu jsem odučil v Čechách a práskl do koní... A stres? Kdo znal Tea ví, že na stres tak nějak není prostor...
Nenabýt dojmu, že to není pro mě.
Mám. A jak si je udržet? V první řadě jim naslouchat a snažit se plnit jejich touhy či přání, popř. je doprovodit na cestě, jak se k nim alespoň přiblížit.
Asi nejvíc to je předávání zkušeností z vlastní praxe. Vidět kandidáty před sebou a uvědomit si, že jsem také byl v jejich kůži a tak jim co nejlyričtěji představit svět, který se kdysi stal i mým světem...nebo snem?
Všechno možný. Když se zrovna nehrabu ve starejch autech, tak třeba lezu po skalách.
Dobrá otázka... až budu rekapitulovat, dám Vám vědět.
Ve dvou instruktorech jsme to dotáhli na 32 dětí. Když první přijížděl k turniketu u dolní stanice, poslední se teprve odpichoval... to byl had!
Ten, kterej Tě baví...
Upřímně, ani... O to je to větší pecka.
No jasný, jinak to ani nejde.
Jestli jsem to spočítal správně, tak teď jsem u páru s pořadovým číslem 24. Zbavit se parťáků... no, moc mi to nejde, třeba z toho bude plot nebo lavička.
Ha... 210cm, 169cm, oblíbená délka 180cm a hůlky 120 cm.
Modrý s vločkama a bílým medvědem na špičce... zkrátka bačkoráky. Jojo, telemark ve své drsně romantické podobě... kopec bych sjel.
Je to každého věc, i já občas jezdím v kulichu...
Moc to neřeším. Pravá, levá a jdu jezdit...
Vstanu, většinu dne strávím na lyžích a s přiměřeným počtem káv jdu spát
Spodní.
Rovnováha...?! Nejčastěji inspiraci nacházím v lidech z mého okolí.
V první řadě by měla být pohodlná a funkční. Trendy vnímám... a musím se smát.
Mám dva favority, kde nejsem schopen říct, zda je jeden lepší než druhý... Downhill Racer a Aspen Extreme.
Klepu na vše ze dřeva i na hlavu, nemám... tak asi dá.