NEJVĚTŠÍ AKCÍ, KTEROU POŘÁDÁ PSIA-AASI (AMERICKÁ ASOCIACE UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A SNOWBOARDINGU) PRO SVÉ ČLENY JE KAŽDOROČNÍ NATIONAL ACADEMY. SEJDOU SE NA NÍ NEJEN PŘEDSTAVITELÉ JEDNOTLIVÝCH DIVIZÍ A Z... více
Věřím v to, že v životě hraje největší roli štěstí, náhoda a vlastní píle. A vlastně celá moje kariéra v oblasti lyžování mi to jenom potvrzuje. Jako malá jsem stála na lyžích díky mé rodině a jenom matně si pamatuji pohled na žluté plastové lyžičky ozdobené nálepkou se sněhulákem. Když se teď podívám dolů na lyže, nálepka tam sice není, ale ten pocit nadšení rozhodně zůstal.
Být na horách a připojit se k instruktorům, které jsem obdivovala jak na večerním lyžování na Javoru trénují, bylo mojí největší motivací projít kurzem instruktora lyžování. Netušila jsem, že mne práce na horách bude tolik bavit a jakmile jsem měla licenci v kapse a první odučené hodiny, snažila jsem se vměstnat zkoušky na vysoké škole do co nejkratšího času, abych mohla být co nejvíce na horách. A tím to všechno začalo. Zabalit tašku, připravit lyže a vyrazit na sezónu za sněhem. Pro zasvěcené naprosto běžná rutina. Z nápadu na skvělou brigádu se tak postupně stala pestrá práce snů, kterou se dá živit na plný úvazek po celý rok. Pomáhat lidem se zlepšovat na lyžích, předávat své zkušenosti kandidátům na instruktorských kurzech, být v týmu top lektorů, spolupracovat na metodických materiálech, cestovat, seznámit se se spoustou skvělých lidí a být na horách, to je jen hrubý popis práce profesionála v oboru lyžování.
Tímto patří velké díky všem, kteří mě v průběhu mé kariéry inspirovali, vzdělávali, podporovali, nabídli rameno k slzám, dodávali mi kuráž a kteří tak jsou moje štěstí, náhoda a důvod na sobě neustále pracovat.
Řekla bych: "Jestli Tě baví lyžovat a myslíš, že by Tě bavilo lyžování učit, tak neváhej, protože je to ta nejlepší práce na světě! Udělej si kurz a nikdy nevíš, kam Tě práce lyžařského instruktora může dostat. Ale bacha, je to návykové!" :)
Baví mě, že můžu předávat svoje zkušenosti a znalosti dalším instruktorům a pomáhat jim zlepšit se ve všech dovednostech a otevřít jim úžasné možnosti v instuktorském světě. Úplně nejlepší je, když ta energie a potenciál naučit se něco nového je vzájemné. Každý je individualita, vstupní úroveň se může lišit a já se snažím posunout každého účastníka na kurzu co nejdále. Možná, že ne všichni udělají zkoušku napoprvé, což je vždycky těžké, ale je důležité se soustředit na to, že je to proces, na kurzu jsme se dostali "odsud-sem" a když na sobě člověk bude pracovat, místo toho, aby to vzdával nebo vinil ostatní, může to jedině člověka posílit. Nejenom já jsem toho důkazem :)
Většinou letím za prací na hory na jižní polokouli a když nejsem tam, tak si užívám léto v Evropě.
Nejlepším doplňkem jsou podle mě v létě kolečkové brusle a kolo. Ale jinak i jakýkoliv jiný sport. Na bruslích je dobré vnímat malíkovou a palcovou hranu, tzv. odval chodidla a připadá mi, že se při bruslení zapojují i podobné svaly jako při lyžování. Na horském kole je skvělé jezdit v lese na vyznačených stezkách jako jsou například v Singltreku pod Smrkem. Je to hodně technické, důležitý je rychlý postřeh a rovnováha. Připomíná mi to jízdu v boulích a hlavně je to sranda.
Jasně, že jo, takové věci se stávají i dospělým, ale zažila jsem to jenom asi dvakrát. Je to samozřejmě úsměvné, ale člověk k tomu musí přistupovat s pochopením. Už jsem učila i držet hůlky za ten správný konec nebo jak si správně nasadit helmu (přestože utahovací kolečko na helmě skvěle pasovalo do prostoru na nos u lyžařských brýlý :) ). Každý jsme nějak museli začít a my jsme tu od toho, abychom klientům pomohli na jakékoliv úrovni.
Kdybych si teď zkusila moje lyžáky, které jsem měla třeba v osmnácti, asi bych v nich neskutečně plavala, protože teď mám tak o tři čísla menší. Ne proto, že by se mi snad zázračně zmenšovala noha, ale jednoduše si umím vybrat tu správnou velikost a používám i ortopedické vložky na míru. To jsem ale před tím bohužel vůbec neřešila. Jinak je nijak speciálně upravené nemám.
Rozhodně lyžáky! :)
To nedokážu - ani spočítat, ani se jich zbavit.
To se mi nejčastěji stávalo v Rakousku, kde instruktoři, kteří umí více cizích jazyků jsou tomu vlastně už předurčeni. V jedné skupině se mi tak setkaly třeba čtyři různé národnosti a to je výzva to všechno umluvit. Není to vůbec jednoduché, speciálně když slovanské národy mají občas stejná slova s úplně jiným významem ;) To si člověk musí dávat pozor :)
Inspiraci hledám všude. Stačí mít otevřený přístup k různým myšlenkám a nebát se zkoušet. V lyžování je neustále na čem pracovat a během sezóny se to několikrát mění. Nejčastěji teď pracuji na lepším postaví těla, konrétně na přirozeném prohnutí páteře, které je důležité pro efektivní a zdravé lyžování. Dříve se totiž říkalo, abychom měli tzv. kočičí hřbet a podsazenou pánev a já se tohoto zlozvyku pořád snažím zbavit. A ve výuce se snažím pracovat na lepší zpětné vazbě a více používat pozitivní podněty, tj. místo toho, abych říkala studentům, co dělat nemají, chci aby se soustředili na to, co vlastně dělat mají.