Tomáš Korbáš

Career Highlights

  • teamleader v mezinárodní škole (Japonsko)
  • vedoucí snowboardových kurzů v ČR
  • člen metodické komise Snowboarding APUL

Jaká je Tvá nejvyšší licence?

Kde všude jsi během své kariéry působil?

  • Bílá v Beskydech
  • Mladé Buky
  • Černý důl
  • Špindlerův Mlýn
  • Hakuba (Japonsko)
  • Absolut Park Flachauwinkl (Rakousko)

Počet odučených sezón: 20

Lektorem APUL od: 2010

Životopis

Původem z Frýdku-Místku. Za mlada jsem to měl docela pestré. Jako malý jsem chodil do turistického kroužku, jezdil na koloběžce nebo skejtu, hrál hokej, stolní tenis a chodil na ryby.. V zimě jsem s rodiči lyžoval snad už od 3 let a s dědou dost běžkoval .

Od základky jsem skejtoval s FM partou a tam přišel i snowboarding jako zimní aktivita. Své poprvé na snowboardu jsem zažil ve 12 na dnes už zarostlých sjezdovkách Lysé Hory v Beskydech. Se zkušenou partou, která dávala ježdění v lese a stavění skoku. Většinou jsme šlapali, na permice na celý víkend nebylo a tak jsme mohli orat celé víkendy a všechny školní prázdniny. Ve zlatých devadesátych snowparky ještě nebyly a snowboarding se k nám teprve dostával jako novinka. Vzpomínám, že nás v těch dobách okolí moc nemuselo, pry jsme ničili stopu na pomičce a dělali muldy a shrnovali sníh. U vleku nás občas někdo přetáhl hůlkou… Divoká doba. :)

K učení jsem se poprvé dostal tak, že známí měli lyžařskou a snowboardovou výjezdovou školu z Ostravy. V 18 mi nabídli snowboardový kurz a práci na víkendy. Po škole už jsem se začal této práci věnovat každou zimu a věnuji se ji víceméně dodnes .

Zlom v kariéře nastal příchodem do Špindlerova Mlýna a prací v jedné z největších škol v ČR. Nastupoval jsem tam se snowboardovou licencí C. Zrovna ten rok, co jsem se tam vyloup, končil snowboardový šéfinstruktor. Udělal jsem si licenci B a vstoupil jako lektor do Apulu. Začál sem cítit, že mě tato práce baví a je to kam rozvíjet. Udělal jsem si ještě lyžařské C a Laviny 1, získal ISIA známku, se kterou jsem ještě 3 roky ve Špindlu zůstal. Místní parta mi přirostla k srdci a myslím, že to pro mě byla významná etapa a moc rád na ty roky vzpomínám. Vedl jsem taky tréninky instruktorů a reprezentoval školu na závodech.

Další místo, kam jsem se vydal učit, bylo Japonsko, region Nagano, Japonské Alpy. Dostal jsem se tam na pracovní víza s ISIA známkou a prokázáním 36 měsíců práce v lyžařských školách v Česku. Učil jsem v mezinárodní škole zaměřené na výuku v angličtině, takže klientela se mi změnila z česky, polsky a německy mluvících na angličtinu. Výuka snowboardingu v Asii docela frčí a podíl lyžařů a snowboarďáku je až 50/50. Byl jsem tam 3 sezóny a každá z nich mi něco dala. První určitě jezdit s lektory z celého světa, hlavně s CASI trenéry z Kanady.

Druhý rok mě vzali do Alpine Academy, kde jsem vypomáhal s freeride programy - intro to offpiste, steep and deep, safety trainings a workshopy. Víceméně jsme jezdili s batůžky s lavinovou výbavou a lidmi na vyšším levelu, kteří chtějí do prašanu. Učil jem je „Ride hard and die old“. Nedílnou součástí lekcí bylo jízda ve volném otevřeném terénu, pohyb v lese, hledání až 3 zahrabaných vyhledávačů, vyhodnocování lavinových předpovědí a plánování. První pomoc, manipulace a transport raněného. Klientela byla nejvíce z Tchaj-wanu a Austrálie.

Ve třetí sezoně nebylo moc sněhu a začínala Corona party v Číně, takže klientů polovina a prašanu v lesním levelu málo. Práce bylo ale tak akorát a dostal jsem se na post Team leader. Rozdělování klientů a instruktorů podle levelu, pár hodin za počítačem, pohyb po kopci na vysílačce a při tom čekání, než ti někdo zavolá, jezdíš resort s převýšením 1000 výškových metrů. Třešničkou na dortu bylo zajišťování bezpečnosti trati pro FWT a FWTQ naší školou. Šéf školy měl dready, hrál reggae a občas pozval kapely z Tokia. Na jedné jeho party se objevil i Travice Rice po závodě se zlatou medailí ve tvaru vločky místo kravaty. :) Jsem za tuto zkušenost upřímě vděčný a Japonsko doporučuju!

Poslední sezónu byla Corona party už celosvětová a všem nám práce výrazně ubylo, nebo spíš nebyla vůbec. Chtěl jsem po třech letech změnu a už mi nepřišlo tak správné lítat za sněhem na druhou stranu planety, když jsou Alpy takový kousek. Vrátil jsem se tedy ke kořenům, kde to kdysi začalo, a učil jsem freestyle v jednom z nej parků na světě, Absolut Parku Flachauwinkl. Lidi se nemohli shlukovat, takže byly jen privátní lekce a to dost málo. Shredil jsem park a znovu se vracel ke skokům, jib lajnám a rampě. Prokládal jsem to prašanem a užíval si, že je to ježdění konečně bez lidí a front, tak jak jsem to asi vždy chtěl. :)

Zeptali jsme se Tomáše:

Umíš snowboardovat s čistou hlavou, nebo se neustále kontroluješ a opravuješ?

Myslím, že u snowboardu je to docela zásadní mít tu hlavu čistou. Nejvíc asi bojujeme se strachem, který uvažování a jízdu může dost ovlivnit. Chce se toho nebát, správně dýchat a jít do toho občas trochu po hlavě.

Co bys doporučoval někomu, kdo teprve uvažuje o práci instruktora na horách?

Aby se nenechal odradit argumentem, že když bude dělat pouze snowboarding, umře hlady... Já jsem taky neumřel. :) Je zásadní pracovat na sobě, aby člověk trochu vynikl.

Co je podle tebe při výuce začátečníků, kteří jsou poprvé na snowboardu klíčové?

Překonat sám sebe... nebát se pohlédnout smrti do očí a překonat spádnici! Potom, až ten strach opadne, tak moc nespěchat a najet si stabilitu v malých rychlostech. Jízda po ploše je důležitá.

Co děláš v létě?

V létě dost cestuji. Hodně let jsem strávil v Anglii jako event operational manager a personalista pro hudební festivaly, závodní okruh v Silversone, France open a London 2012. Od této práce jsem si chodil odpočinout na sběr jablíček v Kentu nebo Bordeaux a champagne ve Francii. Po koroně bych se k tomu zase rád vrátil. Jinak teď spíš chodím na ryby a občas nějaké melouchy.

Dá se práce na horách dělat celý život?

Ano, i na horách se dá udělat kariéra. Přál bych si v nějaké formě na horách zůstat.

Snažíš se udržet si fyzičku před zimou nějakým cvičením, nebo posilováním?

Fyzičku se snažím po zimě vůbec neztratit, jezdím na skateboardu nebo surfu, když se dá. Chodím na výlety.

Souhlasíš s tvrzením „kdo nepadá, jezdí pod svoje možnosti“?

Záleží, na čem se padá. Na snowboardu máme jen jednu hranu, po které se vezeme, a proto v oblouku sázíme vše na jednu kartu. Pokud něco nevyjde, padáme...  Aby to bylo fér, tak ten, kdo jede v oblouku po dvou hranách, by padat neměl. :)