APUL - Asociace profesionálních lyžařů
Naši partneři
Ucil jsem ve Svycarsku
Díl druhý, Schweiz.
Pokusím se Vám přiblížit jak to funguje ve Švýcarsku, konkrétně Verbier. Meka všech freeriders. Strávil jsem pouze jednu sezónu, tu poslední.
Verbier je městečko boháčů a snobů asi 20km od jakoby okresního města Martigny. Oficiální řeč francouzština, s velmi užitečnou angličtinou a ruštinou. Nikde jinde jsem na svazích nepotkal opravdu takovou směsici národů. Dány, švédy,izraelce, prostě komplet celá evropa včetně čechů. Nadmořská výška první kabinky je 1530m.n.m. a soustavou sedaček se dá dostat až 3300, na Mont Fort. Odtud je vidět M.Blanc a Matternhorn. Ski škol je tady víc, napočítal jsem 6. Tři domácí a tři pod anglickým managementem. Leckoho by napadlo, že domácí mají náskok. Pravdou je, že ty anglické školy nabízely daleko více svým zaměstnancům, platu včetně. Já měl tu smůlu, že jsem neznal mapu a upsal se švýcarské. Nicméně kamarádů jsem si nadělal dost i u přespolních. Doporučení dostat se do Verbier jsem dostal od místního, s nímž jsem strávil léto v Termas de Chillan. Bez doporučení to nejde. Thierry Arnaud Kobza se mailem zaručil u šéfa toho času oddávajíc se golfu ve Verbier a já měl dilema. Pas de la Casa kontra Verbier a později se namíchal koktejl s tuzemskou příchutí, Pec p.S. Opravdu souslednost neovlivnitelných náhod mne nakonec oblékla do žluto-modré uniformy Adrenaline E.S.I. Adrenaline je vlastně virtuálni škola. Vše funguje přes i-net a mobil.Šéfa jsem viděl jednou týdně večer na povinné schůzi a kolegy jen na svahu anebo až večer, někde. Někdy schůze trvaly jen 10minut, tedy vše bylo o.k. Jindy mohly být delší kvůli oznámení novot v areálu. Každý má svůj přístupový kód a každý večer mrkne na svou zítřejší vytíženost na svůj notebook. Pokud se stane, že Vás prodaj po 7 večerní, mobilem Vás na to upozorní, že doplnili vytíženost. I přes den prostřednictvím mobilu vás sekretářka informuje o místu setkání, počtu klientů a jejich zkušeností. Teda je-li co doprodat. Osm hodin je ve Verbier nemožné, na rozdíl od Pas i Chile. Max je sedm, vyjímečně. Je to dáno náročností terénu a absolutní benevolencí jež má klient samotný při výběru místa setkání. Ski škola neposkytuje žádné zázemí v podobě šaten, skipas stojí pětinu ceny. Prostě šéf chce absolutně samostatné a zodpovědné instruktory a vše ostatní je na Vás. Bezmezná důvěra do prvního průšvihu.
Kolektivní výuka na jakou jsem byl zvyklý z Andory či Chile neexistuje. Priváty od 2 až do 7-mi hodinové výuky. V takovém případě to je moc jednoduché, žádný stres. Jen je nutno objednat mobilem stůl v nějaké né levné restauraci a dělat pausy na kafe. Vůbec celkově styl výuky je jiný než jsem byl zvyklý z Andory anebo Chile. Totiž spíše se jezdilo, různá cvičení byla až druhořadá. Dělalo mi to opravdu problémy, vyučovat jen trochu. Jistě, začátečník potřebuje maximální pozornost. Na svah pro nováčky jen místním busem zadara, Les Esserts většinou přeplněný svah protože je malý. Neměl jsem to tam rád pro velkou nebezpečnost tohoto areálku, 1602m.n.m. Nováčkům moc prostoru se nenabízí. Pakliže Vám dělá svěřenec radost okamžitě se skýtá možnost výběru, buďto busem 3min na Savoleyres anebo ikonu Medrán. Zamiloval jsem si to první. Kabinka do 2200 a pak většinou na severní straně dlouhé, úzké a klidné svahy. Pravda Medrán skýtá obrovské možnosti ale jezdí tam všichni. Ano bylo možné občas vzhledem k věku a sportovního ducha začátečníka to risknout a vydat se hned Medranem na horu, přesednout na Les Ruinettes do nové kabinky a vystoupit na La Chaix. Toto jižně orientované údolí bylo zalito sluncem celý den a dvě mírně nakloněné a dlouhé trasy s několika terénními hupy je velmi oblíbená destinace mírně i středně pokročilých. Odtud se nabízí svahy jižní i severní, prudké i mírné, upravené i mašinám nedostupné. Lyžaři povětšinou dobře vybavení a hlavně značkově oblečení. Restaurace a bary jsou přeplněné snad celou otevírací dobu. Linie sněhových děl jsou podstatně řidší než v Andoře, sedaček a kabinek co se týče lze vypovědět takto, žádná přednost a stávají se fronty. Leckdy nějakých 5-8 min přijde vhod, jindy je cítit časová tíseň.
Sehnat sezónní bydlení přímo ve Verbier je možné, ovšem finančně náročné. Le Chable je víska pod Verbier a odtud fičí na Medrán kabinka, denně od 8,15 do 18,30. Vlastně není-li třeba vystoupit na Medrán, tak tato kabinka tahá až na Les Ruinettes. Tedy Le Chable skýtá možnosti levného a skromného bydlení. Já bydlel 5min autem ve Versegeres. Levné.Takže pěšky 20min do Le Chable, kabinkou na Medrán tam jsem měl pronajatou sezóně skříňku na můj matroš a podle místa setkání organizoval svůj den. V Andoře již několik posledních sezón škola nabízí ubytování, ne pro všechny ale pro většinu za 300Éček na měsíc. Za tyhle papírky ve Švýcarsku to jde tak bydlet ve třech. Švýcarsko je finančně zajímavé až pro Áčkaře. Platí se daně, na rozdíl od Andorra. I tak je to dobrý, daně se dají vyžádat zpět a jídlo není moc drahé. Podobně jako u nás, světe div se i levnější.( nemohu to pochopit) V restauraci se jíst nedá, naštěstí když se instruktor v pracovní době ocitne v restauraci jen zřídka neplatí klient. No, Andora v tomhle směru také není levná.
Kolegové z valné většiny Francouzi a Švýcaři, dva Angličané, dva Italové, jeden Kanaďan, Bulharka Ludmila a já. Celá škola čítala asi 20stálých instruktorů, na třicítku se nafoukla škola počátkem února do půli března. Britské školy jsou sestaveny téměř výhradně Angličany a jsou větší. Totiž chytře reagující management v létě nezahálí a tak spousty lidí z britských ostrovů přijede na luxusní dovolenou s voucherem. Jezdil jsem hodně s anglickými instruktory a vypil s nimi dost piv(břídil jsem) jsou to dobří učitelé a lyžaři ale také pijáci. Jejich metodika byla podle mne velmi podobná té Apulácké. Často jsem je ze sedaček i na svahu pozoroval. Přesto otevřeně říkám, že největší čerti na sněhu jsou Argentinci.
Sníh tuhle zimu ve Verbier byl celou sezónu, přičemž od půli února a v březnu byly fantastické sněhové podmínky. Andorra poprvé co vím měla vážné problémy se sněhem víceméně celou zimu.
See U soon, Zbyněk Koláček Cody
