APUL - Asociace profesionálních lyžařů
Naši partneři
Ucil jsem v Chile
Poprvé jsem se dostal do Chile v létě 1999, nebylo sněhu. Napadl velmi pozdě a čekání mne nebaví a je drahé takže odletěl jsem narychlo sehnat job do ameriky severní.
Léta poté už vyšly jako z nejpřesněji sestaveného plánu. Vlastně šéf školy v Termas de Chillan byl také můj kolega v Pas de la Casa. Základna této stanice tvoří obří Grand Hotel, hotel Pirigallo, tří panelové domy s byty k pronájmu, Club House restaurace a diskotéka, dva termální bazény a malinký obchůdek kde se dá koupit pouze víno, nanuky, cibule, česnek a někdy chléb.
Lyžařská škola čítající tak do 25 instruktorů měla zajištěno ubytování po 6-ti v těchto panelácích, snídaně v Club House, sendvič někde na svahu(zpravidla El Mirador) a večeře buďto v Pirigallo nebo v Grand H. Dobroty! A to vše prosím bylo gratis a platy nebyly vůbec špatné, naopak. To vše jen do roku 2004, pak přicházely zásadní změny. Ono to totiž jinak nešlo, v Las Trancas nebylo nic. To se postupně lepšilo a tak bydlení gratis škrtli jako první ale dostali jsme každý měsíčně 80 000 peso(pár peněz) jako náhradu za ubytovánía většina již musela bydlet dole v Las Trancas. Což podstatně komplikovalo situaci dopravy a o teplém standartu ani řeč. Dobrá, od loňska ani jídlo. Pravda je, že se zvedl hodinový platový tarif. Jako kompenzace. I tak musím přiznat, že lyžování a vyučování v Termas je neskutečným zážitkem. Většina klientely jsou Brazilci, Argentinci až poté samotní Chilané a snad sem tam nějaký greengo. Takhle nazývají Američany. Jo, vůbec se potkají lidé z celé latinské Ameriky. Celou stanici a školu včetně řídí Somontur s.a. To znamená, šatna se sušičkou na boty, přednost ve frontách, možnost využít hotelové fitko a wifi a vůbec pohyb kdekoliv a skipas gratis. Dobrá, něco za něco, systém jak funguje škola má dost vojenská pravidla. Tvrdá. No problemas – no jefe(bez problémů-bez šéfa). Ale zažil jsem tam nejvíce krát, že se někdo musel do hodiny sbalit. Průměrně tak 2-3 sezónně. Jeden rok jsme tam byli dva češi, spolu s Pavlou Bártiovou byla švanda a ona coby blondýna s modrýma očima to neměla jednoduché v prostředí tmavých lidí. Prodávají se jen priváty a v sobotu se smí nárokovat volno, střídá se klientela v hotelích a panelácích. Ovšem místní zase kupují školu o víkendech. Hodně sněží ale i prší a fakt je, že tolika hodin v dešti jsem nikde jinde neodjezdil a určitě neodjezdím. Prostě brazilcům to je fuk. Nakonec jsem si oblouky na vodě oblíbil, dobrá lyžovačka. Klienta nakontaktujete dole u hotelu 1500m.n.m. a pomalou a starou infrastrukturou se lze dostat až na El Fresco, 2700m.n.m. Čerstvo zaručeno, na otevřený svah k východu neustále fouká od vzdáleného pacifiku. Šéf školy během několika sezón zřídil docela slušnou dětskou školičku a otevřel třetí prodejní místo. Infrastruktura je zastaralá, bar jeden ve 2200m.n.m. a navíc je věčně zafoukaný, El Mirador je taková velká jídelna o terénní patro výš než se nachází Grand H. Hned vedle je svah dost široký a dlouhý pro velmi mírně pokročilé s diskovým vlekem a krátkou sedačkou. O pár metrů dále dvě sedačky jež zajišťuji dokonalý odpočinek, jsou pomalé. Jedna má dřevěná sedadla a je „powered by Detroit Diesel“, neskutečné. Museum, prý byla postavena někdy okolo roku 50 minulého století pro letní návštěvníky. Je nejdelší a nejpomalejší sedačkou latinské Ameriky. Tahle doveze lyžaře až k základně El Fresco. Anebo hned přímo dolů padají dvě fakt černé, dlouhé. A spousty volného lyžování. A pak tří sedačka hned vedle vyveze lyžaře k bleskové a dlouhé pomě Chueco, pokračování na T-bar El Pillin a opět stojí lyžař na El Fresco. Na horních partiích je příjemné lyžování i pro mírně pokročilé, jsou to většinou modré nebo mírné červené svahy. Problém při cestě dolů s klientem nastane na zlomové zatáčce na El Chueco, je to svah široký ale prudký(červená), dlouhý a nemá plochý dojezd. Možností je Tres Marías, ze základny El Fresco vede až dolů pod Grand H., na golf jež pokryt sněhem je fantastickým terénem pro začátečníky a děti.Tento úzký dlouhý 12 km had se plazí mezi ztuhlými lávovými hřbety. Je tam přichystáno přírodou pár opravdu a krátkých(do 60m) padáků dávající pocit beztíže jež musí klient jakékoliv dovednosti sjet rovně, po je vždy až téměř protisvah. Nějaký úsek klid a znovu. Není jednoduché přesvědčit dámu, že musí držet lyže na plochách v široké stopě a za každou cenu nacpané holeně do bot a spoléhat se na samobrzdící efekt Nevyjde-li to, dotyčné je třeba pomoci setřepat sníh a hurá k dalšímu zlomu. Každopádně v hotelu je to největší závodnice a instruktor je bien loco(dobrý blázen) a je zván do hotelového baru a lekce většinou jsou multiplikovány. A o to jde, nebo se pletu šéfové? Systém odměn je v Termas výborně vymyšlený, čím více vyžádaných lekcí tím více se zvedá hodinový tarif. Od minima do maxima to dělá k 4 dolcům. To motivuje, co? Zpravidla šéf má 5 děvčat a hochů vyčleněných pro školičku s dětmi. O víkendech místní kupují lekce svým dětem. Sranda, chilské děti cizince instruktora poslouchají doslova na slovo, velmi se snaží, jsou motoricky dobře vybavené ale ten materiál…, rostoucím dětem se nekupuje nic nového. Jezdí na skutečných historických skvostech. Půjčovny nabízí také levný a špatný materiál pro děti. Dobrý set lyží je drahý a jen pro movité. Lyžování v Chile je drahá kratochvíle. Škola každý čtvrtek pořádá dlouhou a nijak nebezpečnou lesní cestou vedoucí z El Mirador až k Grand.Hotelu sjezd s pochodní. Pro instruktory povinné a ostatní se smí přidat. Bambusové pochodně se nahází do připraveného barelu, a vše pokračuje litry svařáku v Club House. Dále pak v pátek se staví obří slalom pro klientelu na čas. Pravdou je že, dvojice instruktorů tuto trať staví rychlou a tak tam závodí všichni kterým to sviští a instruktoři s šéfem včetně. Vlastně je to taková liga, každý týden se porovnávají nesmyslně výsledky a vítěz instruktor je vyvěšen na nástěnce. Vítěz návštěvník dostane diplom a automaticky se sám pasuje na šampióna jižní Ameriky. Dále v klidnějším srpnu probíhá dvou týdenní akce zvaná „Teleton“.
Teleton je dobročinná organizace starající se o opuštěné a postižené děti. V tyto týdny škola funguje jen do 14 hod. a dále se instruktoři střídají v doprovodu na sněhu těchto dětí. Zadarmo. Neexistuje výmluva na únavu, déšť, apod. Nikdo si tuším ani nedovolil odepřít radost z jízdy rovně dolů malému hrdinovi připoutaného k sedačce anebo klučinovi co žije v ústavu prakticky od narození. Takoví lyžaři utahají svého opatrovníka dokonale ale večer se umírající(regenerující) instruktor těší bezvadnému pocitu. Jezdí se obvykle až do 17 hod., počasí nevadí. Celý srpen se po svazích prohání nejznámější lyžařské týmy. Loni dva kluci dostali povolení od šéfa školy si přivydělat se Španělky a Italy na stavbě a údržbě trati.
Chile je zemí opravdových sociálních kontrastů, zeleninu a ovoce na trhu lze koupit za pakatel v pouze BIO kvalitě. Potraviny stojí asi jako u nás, cestovat se dá poměrně levně šílenými busy. Výdělek podléhá daní 20%. Pokud se vrátíte, 10% dotyčný dostane zpět. Letenka Praha – Santiago s přestupem je dražší každým rokem. Zkušený španělsky mluvící držitel ISIA známky si spočítá investice a příjmy na konci sezóny s úsměvem. Chile ta jak lyžařská tak ta obyčejná mi učarovala.
Entonces, hasta la vista. Zbyněk Koláček, Cody
