APUL - Asociace profesionálních lyžařů
Naši partneři
Ucil jsem v Andore
Díl první, Andorra.
Zdravím všechny kolegy, snad mé postřehy a zkušenosti z mé praxe lyžařského instruktora nebudou na obtíž ale alespoň jednoduché čtivo. Pro začátek zaostříme na malý státeček v Pyrenejích, Andorra, konkrétně stanici Pas de la Casa – Grau Roig.
Opravdu zimní chladné městečko, sevřené z východu téměř tří tisícovým El Pedrous výborný pro skialpinistické výstupy, ze západu průsmykem 2400m. n. m. El Port d’Envalira přes něj vede cesta, plné bank, hotelů a restaurací, obchodů se vším, obrovským sportovním a kulturním centrem, závodním svahem s homologací F.I.S. a jedinou ski školou. Ovšem tato čítá dobrých 100 panáčků, je třeba přičíst instruktory z druhého údolí Grau Roig a poslední ploché údolí Els Cortals. Napočítáte dobrých 200 uniforem. Továrna.
Vlastně vše kontroluje jedna a.s., S.A.E.T.D.E. Škola, kompletní infrastruktura, restaurace a bary na svazích a již zmíněný zavodní svah a dva snowparks.
Strávil jsem tam devět skvělých sezón. Sezóna začíná hned 2.prosince, totiž španělé si užívají jakýsi státní svátek, jmenuje se La Purisima nebo El Punte. Zhruba týdenní šrumec, zatím dá se říci jednonárodnostní. O dva týdny později začíná sezóna opravdu na plno. Až do půli dubna je slyšet angličtina, portugalština, španělština, francouzština, ruština a jiné.
Vedení ski školy požaduje aby každý instruktor byl k dispozici a v plné zbroji od 8:45 do 17 odpolední. Svou pohotovost stvrzuje podpisem do knihy přítomnosti jež je okamžitě přenesena do počítačového programu a každý si sám kontroluje denní až osmi hodinovou vytíženost na monitorech uvnitř v šatně anebo na svazích. Kdo nestihne podpis do 8:55 z pravidla má smůlu pro tento den a nemine tohoto lajdáka pokec v katalánštině v kanceláři s vývěskou El Cap d’escola. Pokud si dobře vzpomínám za zimu tolerují tři absence, jistě pokud jsou doloženy závažné příčiny….,opravdu málo se stane, že cesta zapadne sněhem a nestihnou ji odklidit. Tedy potom takový den instruktora co mluví šp./kat.+an.+nějak třeba rusky může klíďopíďo vypadat takhle, od 9-10privát 10-13kolektiv 13-14privát 14-17kolektiv. Obvykle každá časová položka hodinové lekce je v jiném jazyce. Vánoce a nový rok, stejně jako celý únor takhle vypadají. Dá se to, znám to. V kapse malinký sendvič a nějakou sladkost, flaštičku vody. Fakt je, že s kolektivem vcelku pravidelně zastavujete na kafe a WC. Když svítí sluníčko je to pohoda, s větrem a teplotou pod -5 je to pohoda tak do 12 – té polední(?), potom nic moc. Troufám si říci, že těch sluníčkových dnů je mnoho ale v prosinci a lednu to je stejně fuk poněvadž okolní štíty dovolí paprskům pouze od 11 do 14 dávat pocit tepla. Většinu dne v těchto měsících se lyžuje ve stínu, naopak na jaře je to až téměř celých osm hodin ve zlatě. Fakt pohoda. Od pondělka do pátku se jezdí s kolektivy, prošpikováno priváty. Fantastické je dostat skupinu již pokročilou, projet všechny tři rozlehlé a sedačkami přecpané údolí a dělat přítom na různém terénu různá cvičení se skupinou čítající 10 i více lidí je jiná než-li trčet celé týden se skupinou v Pas de la Casa. Dostat se sedačkou na samý vrch (2600-2700) je jednoduché, ovšem sjet do Grau a pak opět dostat lidi zpět do Pas nebývá tak snadné. Pas je chladné místo, se stabilní teplotou a kvalitním sněhem. Naopak v Grau a Els Cortals se teplota mění, výrazně. Je tam více sluníčka a obvykle fouká jihozápadní fén.. Pas je chladná beze stromů severní strana. Lidé si více věří na změklém povrchu a sluncem plném kotli. Stačí vyjet sedačkou na hřeben dělící Pas a Grau a již jen pohled dolů do Pas je nepříjemný. Hlavně je tam tma a chlad, svahy jsou užší a strmější a v kritickou hodinu okolo 4 odpolední, plné lidí vracejících se z tepla do tepla barů a hotelů jež lemují spodní dojezdovou část svahů. Dobrá, na druhou stranu od půli března je v Pase stále ještě velmi kvalitní povrch, stabilní neměnící výrazně během dne strukturu sněhu. V Grau je ráno led a během dne srajda, nebojte až do konce dubna se jezdí na tlusté vrstvě. Na jaře dost sněží a sněžná děla makaj je-li třeba. Víkend je většinou na privátcích a každý druhý zpravidla nemusíte do školy. Já o víkendech pracoval na zavodním svahu, začíná se tak v 7 ráno a pak záleží na důležitosti programu. Závody FIS jsou dlouhé a náročné na přípravu a údržbu trati. Pomatuji dny kdy jsem měl botky 12 hodin nazuty, závodiště nemá moc sluníčka ani na jaře. Brrr. Mělo to velkou výhodu, dobrá tedy pro mne. Vyčistil jsem si cocošišku od směsice jazyků, umělců na lyžích a tak. Neměl jsem volné víkendy, závodilo či trénovalo se pořád. Opět jen vrtochy počasí nás mohlo poslat domů před polednem. Ski škola má svou dětskou školičku, vlastně ji má každé údolí a velmi slušně vybavenou. Rovněž jako mírně nakloněný a široký svah s provazovým vlekem pro začátečníky, největší je v Grau Roig. Instruktor se skupinou či privátem mají na všech vlecích přednost, jakousi vlastní uličku k sedačce. Každé dva roky se fasují dvě uniformy, jedna teplá a druhá řekněme jarní, jinak jsou naprosto identické. Plášť do nepohody a polartec bundu. Někdy přidá vedení ponožky, klíčenku, bekovku. Nabízí toho poměrně dost ale zadarmo to není. Každý den je kontrolována ustrojenost a osobní vzhled, dochvilnost a loajální chování po celou sezónu. Neexistuje dostavit se na vyuku jen v polo uniformě, v odeplé bundě čí vysícímy šráky, neoholený, neučesaný čí viditelně po probdělé noci, nebo s cígem v čumáku. Cokoliv z těchto přestupků zjištěných na svahu kde se pohybuje dost supervizorů znamená opět pokec v kanclu, okamžitě. Následky velmi nepříjemné. Alkohol a tráva nikdy!
Jinak smím-li vyjádřit se na závěr v eurech, tak jsem povinován doznat, že finančně je to velmi zajímavé i pro držitele „B“. Na konci každé sezóny se proplácí dovolená( za každý měsíc asi 1,5 dne) a jakýsi bonus pakli-že dotyčný neměl žádné průšvihy s automatickou pozvánkou na další sezónu. Uniforma se vrací a po druhé sezóně je možno tuto získat za pakatel, komplet vše.
Dále ski škola disponuje nabídkou výhodnějšího nákupu materiálu a jiných doplňků. Absolutní většina kolegů pochází z Argentiny, dobří lyžaři. Dále pár domácích, španělů a francouzů, chilanů, dva slovinci, jedna australanka, Pavla Bártiová ajá. S argentinci je dobré lyžovat ale jít na párty nemá smysl. Jsou to největší maséři a tanečníci a druhý den dokážou fungovat. Za další , pokud vize budoucnosti láká do jižní ameriky, potom tedy dostat se tam přes Andoru je snadné.
Jídlo v supermaketu je krapet dražší než u nás, totiž veškeré zboží se tam dováží a teprve před rokem byla uvalena velmi malá daň. Asi do 4%. Zboží spotřební je levnější, což je velmi zajímavé poněvadž v Andoře se nic nevyrábí a nic nevyváží. Nikdy jsem nepochopil jak je možné, že si žijí v těžké pohodě. Pouze cestovní ruch, obchody, banky. Ale to u nás máme také, né? Ubytování sehnat na sebe samotného není problém, spousty immobiliaria kanceláří se spoustou nabídek. Ceny úměrné platu a standartu , vždy lépe bydlet ve dvou, ve třech. Je výborné naučit se alespoň pozdrav a něco navíc v katalánštině, jen tak na úvod to domorodci velmi ocení.
